Ahoj,
třetí den, v úterý, se rozhodli nás zničit a vzít na kopec Kohútka. Někteří teda simulovali a zůstali na hotelu. Nabalili nám svačinu ve formě sekané s chlebem, ze které byli zase někteří velmi nadšení a radši si ji vůbec nebrali. Po snídani jsme se vydali na cestu a nechyběl skvělý nápad našeho úžasného učitele vytáhnout ty dvoumetrové totemy nahoru.
V těch strmých kopcích jsme někteří málem umřeli, ale výhledy byly zase nádherné. Nahoře jsme se dočkali zaslouženého odpočinku. Nechyběl ani další skvělý nápad vzít cestu dolů druhou stranou, která byla delší, a zničit nás ještě více. Šli jsme nějakou cestou, o které vlastně nikdo nevěděl, kde je, a jelikož jsme ji nenašli, plán byl jasný – dostat se jakkoliv lesem dolů.
Nakonec jsme skončili na nějaké prudké šotolině, kde jsme se málem všichni skutáleli dolů. Skončili jsme na louce, kde se už opravdu někteří dolů skutáleli. Posledními silami jsme se dostali na hotel a padli únavou, takže plán zničit nás vyšel.
Zbytek dne jsme trávili na chodbě, kde se hrálo na kytaru a zpívaly se písničky, a po večeři nechyběly ani vtipy, při kterých někteří málem umřeli smíchy. A pak se šlo do hajan. Dobrou noc.
Natálie Raszková, Mariana Krupová, Melanie Vašendová, žákyně 9. třídy