Ahoj,
už nevím, kolikátý je to den, ale je středa. Ráno jsme se všichni zničení dostavili na snídani. Bylo velice nečekané, když nás místo vajíček překvapil toust. Poté jsme se vydali k ohništi, kde si pro nás nachystali kvíz, ale nadšení jsme z toho nebyli, jelikož mozky jsme nechali doma.
Nemohli jsme pokračovat jinak než dalším skvělým nápadem našich učitelů, a to postavit si v lese domečky dostatečně velké pro celou skupinku. Nadšeně jsme se do toho vrhli jako malé děti a čas nám utíkal rychle. Dali jsme si výborný oběd a čekala nás procházka k jezeru Balaton. Tam jsme si to velice užili, jelikož jsme objevili velkou skluzavku přímo do vody, kterou se Karel rozhodl zdolat tím, že ji celou až do vody sjede ve stoje. Přitom se málem zabil, ale nakonec se mu to přece jen povedlo.
Nechyběla samozřejmě ani další ryba, která zažila lepší časy. Po důkladném prozkoumání jsme zjistili, že to byl kapr. Čekala nás už jen úmorná cesta do obchodu doplnit zásoby k přežití zbytku našeho kurzu a nechyběla ani protivná prodavačka.
Pak už jsme jen pospíchali na večeři a poslední den jsme zakončili u táboráku opékáním buřtů a dokonce i jablek. No, někteří si je připekli natolik, že by dokonce splývala s černými uhlíky. Neobešlo se to bez hraní na kytaru a zpěvu táborových písniček.
Takhle vypadal náš poslední den před odjezdem a můžu s jistotou říct, že jsme si to všichni pořádně užili a budeme na to vzpomínat ještě dlouho.
Natálie Raszková, Mariana Krupová, Melanie Vašendová, žákyně 9. třídy